Jaromir Typlt, Ce murmure insistant...

 

 

Ce murmure insistant

 

 

Je suis allongé

sur une couche

de vibrations et de bruissements

à peine audibles.

À peine audibles

mais continus. Ils forcent le chemin,

me pénètrent par en-dessous,

me rabotent, doucement

mais très, très doucement

me

blessent.

Comme si quelque chose se frayait

un passage

entre plancher et plafond,

dans un entre-deux.

Surtout ce frémissement

sonore,

presque clair,

parfois discontinu.

Ce murmure insistant,

comme un bavardage féminin venant d’en bas.

 

 

 

To naráží řeč

 

Ležím

na podloží

sotva slyšitelných

drnčení a hukotů.

Sotva slyšitelných

ale vytrvalých. Prosazují se

 a odspodu do mě vnikají,

přenášejí se na mě, lehce,

ale velmi velmi lehce

mě

pobolívají.

Jako by něco drhlo

mezi stropem a podlahou,

někde tam, kde se od sebe ještě nedají rozeznat.

Zvlášť to vysoké,

málem až jasné,

chvílemi přerušované

chvění.

To naráží řeč.

Asi spolu o patro níž mluví ženské.

 

Jaromír Typlt, To naráží řeč, in revue Souvislosti,

01/2009 ; repris dans  Nejlepší české básně 2009 ,

Brno: Host, 2009.

©Traduction du tchèque Chantal Tanet,

avec le concours de l'auteur.

 (À écouter : stáhnout mp3 )